Když se nikdo nedívá

16. května 2017 v 7:15 |  Téma týdne
Jsou věci a činnosti, u kterých asi nikdo nechce být vidět a nemusí jít hned o kriminální čin. Lidé jsou tvorové stydliví a hlavně občas touží i po troše soukromí a klidu. Ruku na srdce, komu z nás je příjemné, když se nám pořád někdo dívá přes rameno a kontroluje nás, co děláme, že?



Jsou lidé, kteří se na veřejnosti chovají úplně jinak než doma a nikdy byste to do nich neřekli. V některých případech může jít o překvapení velmi nepříjemné, ale někdy i příjemné, pokud se někdo v domácím prostředí cítí uvolněněji a pod menším tlakem než na očích veřejnosti. Osobně si myslím, že spousta lidí postrádá zdravé sebevědomí a naprosto zbytečně se stresují věcmi, na kterých v životě vůbec nezáleží. "Mám si dnes obléct tohle nebo tamto? Ale co si o tom pomyslí lidé na ulici?"

Strach z mínění a pohledů druhých tu byl vždycky, takže nejde jen o fenomén dnešní doby. Bohužel ani po tolika generacích si mnozí lidé nevypěstovali sebevědomí a v pocitu méněcennosti vychovávali i své děti a ty potom ty svoje. A tak tu kolem sebe máme vystrašené a uťápnuté človíčky, kteří se vyhýbají očnímu kontaktu, bojí se na někoho promluvit a po večerech brečí vydeptaní do polštáře, kvůli kritice cizích lidí, kteří s jejich životy nemají vůbec nic společného.

Každý toužíme po lásce, pozornosti a pocitu důležitosti. Je to přirozené. Na světě je sedm miliard lidí, a když si člověk uvědomí, že jeho život ve světovém měřítku vůbec nic neznamená, upadne snadno do deprese. Bohužel už jen málokoho napadne, že by mohl svého života a času využít k tomu, aby dělal věci, které má rád a vážil si těch chvil, které mu byly dány. Samozřejmě chápu, že se to těžko aplikuje třeba u dětí, které vyrůstají v nevhodných a špatných rodinných podmínkách (sám jsem to zažil, takže tomu rozumím), ale i ti jednou dospějí a mají šanci se od toho odpoutat.


A proto bychom se měli začít víc zajímat o to, co náš činní šťastnými a začít zdravě uvažovat, než se pořád jen třást strachy z cizích pohledů a komentářů. Sám denně slyším na ulici nespočet blbých řečí na svou osobu, protože mám tetování a piercingy (jeden čas jsem měl i pestrobarevné vlasy), ale není to pro mě důvod, proč bych se měl měnit a ničit. Nikdo z těch lidí mě nakonec neživí, nešatí ani se o mě nestará, takže jim do mě může být houby. A pokud je někdo hodně drzý, srovnám ho na tři doby bez ohledu na to, do jaké věkové kategorie patří, protože věk drzost neomlouvá.

Hodně bych si přál, aby se jednou na školách začalo vyučovat samostatné myšlení, pochopení a úcta k druhým i sobě samému a hlavně hledání způsobu, jak být šťastný, na místo všech těch šílených letopočtů, cizích výrazů a matematických vzorců, které obyčejný člověk v životě stejně nevyužije a hlavně je jen bezhlavě papouškuje, aniž by jim vůbec rozuměl. Strašně moc u lidí postrádám sebeúctu a vyrovnanost se sebou samým. Jako kdyby byl každý raději, aby za něj přemýšlel někdo jiný a taktéž rozhodoval o jeho životě. Ale copak jsme domácí mazlíčci, abychom skákali, jak kdo píská? Já osobně jím být nechci a mám vždy hroznou radost, když se mi podaří od stejného osudu zachránit i jiného mladého člověka, který uvnitř cítí, že takhle žít nechce. A to, i když se třeba později rozejdeme a znesváříme, protože i tak mi to za to stojí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Alfirin Alfirin | E-mail | Web | 16. května 2017 v 8:22 | Reagovat

Pěkný článek, ale myslím, že chceš po těch učitelích trochu moc :-) Samostatné myšlení, úctu a štěstí si musí mít podle mě najít každý sám v sobě.

2 D D | Web | 16. května 2017 v 9:10 | Reagovat

[1]: Měl jsem na mysli celkovou změnu školství a vyučovacího systému, který by se na tohle zaměřil. ;-)

3 Joina Joina | Web | 16. května 2017 v 9:25 | Reagovat

Ten druhý odstavec mi něco, ale připomíná :D Ale ten konec je dobře napsán :)

4 Eliss Eliss | Web | 16. května 2017 v 9:42 | Reagovat

Já jsem taky svoje, nosím co chci a už roky neřeším co si o tom kdo myslí...

5 Nikola • newin.blog.cz Nikola • newin.blog.cz | Web | 16. května 2017 v 9:45 | Reagovat

Poslední odstavec mi uplně mluví z duše. :-)

6 D D | Web | 16. května 2017 v 10:07 | Reagovat

[4]: Tak to je moc dobře. :-)

7 D D | Web | 16. května 2017 v 10:07 | Reagovat

[5]: Jsem rád, že nejsem sám, kdo takhle smýšlí. ;-)

8 padesatka padesatka | E-mail | Web | 16. května 2017 v 11:31 | Reagovat

[2]: Myslím, že tahle výuka je záležitostí především rodiny. Nemůžeme si pořád myslet, že nám děti vychová škola... ;-)
S tou byrokracií a inkluzí ve školách nakonec ani ty letopočty nebudu.

9 D D | Web | 16. května 2017 v 11:53 | Reagovat

[8]: Se zavedením inkluze také nesouhlasím a rozhodně si nemyslím, že by nás všemu měla naučit jen škola. Ale z toho, co mě škola naučila mi v životě nebylo platné téměř nic a nemyslím si, že bych měl jen smůlu na učitele. Když to vezmu na příkladu k čemu je dobré vědět, kdy začala a skončila druhá světová válka, když už mi neřeknou důvod, proč vlastně začala a co lidi tenkrát vedlo k tomu, aby ve volbách dali hlas Hitlerovi? Jak se máme poučit z historie a zabránit tomu, aby se takové hrůzy opakovali, když nás učí jen ty letopočty? A každý rozumný dotaz je okamžitě sťat odpovědí: "V testu budou data a jména, tak se starej o to", hm?

10 D D | Web | 16. května 2017 v 12:01 | Reagovat

[8]: Už jsem si všiml, že hodně starších ročníků zastává názor: "Dokud ti není osmnáct nemáš právo na vlastní názor, takže koukej držet hubu a krok. Za nás to takhle fungovalo a všechno bylo dobře". Akorát, že na jejich rodinách a dětech to "dobře" moc vidět není. A v dnešní době, kdy rodiče pracují od nevidím do nevidím, má na děti větší vliv právě ta škola, kde jim třeba hustí do hlav dnes politicky korektní názory ohledně uprchlíků apod. Dítě je ve škole půlku dne, tam mu tohle sypou do hlavy a pak je s rodiči pár hodin večer, než napíše úkoly a jde spát. Takže, kdo má asi větší vliv? To je realita.

11 padesatka padesatka | E-mail | Web | 16. května 2017 v 19:06 | Reagovat

[9]:,[10]: V podstatě jsme ve shodě, jen ten generační rozdíl. Někde jsem četla, že dítě se vychovává jen do sedmi let... :-) Pokud rodiče nemají na děti čas, nemají si je pořizovat...jde spíš o to, je společný čas smysluplně využít... :-) Taky jsem byla zděšená, když jsem zjistila, že syn má multikulturní výchovu ve škole.  Probrali jsme to doma... ;-)

12 Cecílie Cecílie | Web | 17. května 2017 v 8:33 | Reagovat

Zajímavé čtení. S většinou souhlasím, jen k té škole. Děti si nesou opravdu hodně z domova a z rodiny, někdy jsou škody tak velké, že už nejdou napravit. Doma rodiče nezvládnou dvě děti a ve škole mají učitelé převychovat i třicet? Stále jde o instituci především vzdělávací a papouškováním si mnozí žáci jen usnadňují studium, protože se jim nechce přemýšlet.

13 D D | Web | 17. května 2017 v 9:38 | Reagovat

[12]: Opravdu mě mrzí, jak si někteří vykládají má slova. O převýchově jsem vůbec nemluvil. :-( To, co se mi na současném školství nelíbí jsou věci, na které je kladen důraz jako např. soutěživost. Už odmalička jsme ve škole i samotnou společností vedeni k tomu abychom šli proti sobě, předháněli se, válčili spolu a ukazovali si prstem na poražené. Neučíme se spolupracovat a respektovat se navzájem, ale šikanovat se, odsuzovat se a rozdělovat se.
A k tomu papouškování, rozhodně nemohu souhlasit, že to žáci dělají svévolně, protože se jim nechce přemýšlet, a nejsou k tomu učiteli vedeni. Také jsem chodil do školy a byli to právě učitelé, kdo trvrdě vyžadoval, abychom jen opakovali naučená slova a nepokládali důležité otázky. Mnohokrát jsem se snažil zjistit o dané látce víc a nikdy mi nebylo řádně odpovězeno, protože učitel nevěděl a uměl jen číst nahlas z učebnice. Kdykoli jsem se zeptal nebo chtěl o tématu víc mluvit, byl jsem ten nejhorší z nejhořších. Nikdo mi nenamluví, že současné školství vede děti k samostatnému myšlení a naopak ho nepotlačuje.

14 D D | Web | 17. května 2017 v 10:09 | Reagovat

[12]: Jako krásný příklad mohu uvést typickou hodinu ze základní školy.
Učitelka: "Děti, piště si. Tohle bude v testu. Mnichovská dohoda byla podepsána v roce 1938 a byli u ní zástupci čtyř zemí Nevill Chamberlain za Velkou Británii, Edouard Daladier za Francii, Benito Musolini za Itálii a pak Adolf Hitler za Německo. Československo díky tomu ztratilo pohraničí. Další důležité datum je..."
Já: "Paní učitelko, počkejte přece! Jak mohly čtyři cizí země rozhodnou o osudu Československa? Proč tam nebyl i náš zástupce? A co od toho čekali, když to podepisovali? K čemu je mi datum a jména, když nechápu souvislosti?"
Učitelka: "Ach, bože... Prostě neměli na vybranou, tak to podepsali. A teď laskavě mlč a piš si datumy, ty budu chtít slyšet až tě budu příští hodinu zkoušet. Musíte vědět, kdy se jaká událost odehrála. To jsou všeobecná znalosti a ty musí mít každý člověk!"
Já: "Jo, ale hlavně, že tomu houby rozumí, co?"
Učitelka: "Okamžitě mi dones na stůl žákovskou knížku a běž za dveře, máš neomluvenou hodinu."

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama